Příspěvek Diskuzního fóra
120 LET ZPĚT: V neděli 8. dubna 1906 se první mužstvo A. F. K. Vršovice premiérově představilo "domácí veřejnosti". S odstupem desítek let se dalo dočíst třeba i to, že to byl první zápas týmů A.F.K. (ten den hrála i rezerva), ale to již pravda nebyla ani náhodou. Většinovou pravdou je to, že prvně známe kompletní nominaci týmu, což ovšem neznamená, že tato sestava tak zápas i odehrála. Za sebe tu prvně zveřejním jedenáct "vyvolených" i s připojenými křestními jmény: v brance měl chytat František Kott, obranou dvojici tvořit Josef Valta (v zdrojovém rukopisu Walta) a Josef Kramer. Do zálohy byli nominováni Jan Šídlo, Josef Bulvas a Václav Picka, zatímco tehdy standardně pětičlenný útok měl mít podobu – František Kytka, Karel Počta, Jan Honejsek (Jenda H.), Otokar Bohata a Václav Počta; zmíněni byli i náhradníci, kterými byli Antonín Brunner a Robert Bernhart (Bernard). Jenže druhého Počtu v Protokolní knize někdo později přeškrtl a Honejsek jej o dvě desítky let později v jubilejním klubovém almanachu nahradil Josefem Procházkou. Nicméně nejde o tehdy standardní, natož o nejstarší klubovou sestavu. Jen o 14 dnů dříve byl Valtův zájem o členství výborem "odložen na později" a Bohata i Brunner tehdy dokonce ještě ani nefigurují mezi zájemci o vstup do A.F.K. A jelikož máme představu "jak a kdy" někteří uvedení odešli (či byli odejiti), toto sestavení mužstva bylo nepochybně veskrze dočasné, ba vysloveně krátkodobé.
Raději proto k něčemu veselejšímu, což jsou tentokrát výsledky. Byl to takový ne úplně tradiční dvojzápas. první tým nehostil stejný spolek jako druhý, ale soupeře spojovala jak příslušnost ke stejné čtvrti, tak i neveselý návrat domů. II. tým A.F:K. vyprovodil S.K. Union (Smíchov) 4:1 a I. tým S.K. Čechie (Smíchov) dokonce 6:0, a to ještě branka Fyenem docílená nebyla z nějaké příčiny soudcem z řad hostujícího Unionu uznána! Sport a hry udává, že branek vítězů dosáhli Počta (capt.) 2, Otta 2, Kramer 1, Jenda 1, čili Karel Počta, Otokar Bohata, Josef Kramer a na 99% Jan Honejsek. Počet přihlížejících není nikde specifikován, ale četně se opakující informace o hřišti vršovickém jasně dokládají, že místní příznivci tohoto sportu už dávno nebyli všemi pronásledovanými vyvrheli odkázanými na smetiště (nejen dějin, ale i doslova) či strniště zadního pole pana Váchy (natož ještě jen po sklizni, než jej rozoral). To ovšem neznamená, že místní hrací plocha byla stabilní a éře skládacích branek odzvonilo, jenže to už by bylo jiné a jen obtížně datovatelné téma...