Diskuzní fórum

120 LET ZPĚT: V neděli 6. května 1906 Vršovičtí zůstali doma a buď si nezajistili soupeře, nebo tento nedorazil, neb jsme z tisku informováni jen o vnitroklubovém utkání, kdy II. tým remizoval 4:4 s mužstvem kombinovaným (5 hráčů z I. týmu a 6. hochů z ještě neustaveného III.). Tomuto utkání předcházela sobotní schůze výborová a dopolední důležitá schůze členská. Ta byla avizována i v týdeníku Sport a hry, kde klub apeloval na členy k účasti a informoval veřejnost o tom, že již počet členů (činných i přispívajících) dosáhl počtu 58. Je to sice poměrně hezké číslo, ale realita byla taková, že tento počet byl dosti hypotetický a zahrnoval i mladíky, kteří se A.F.K. doslova sotva mihli a s placením to také bylo takové všelijaké. Stačí si přiznat, že z deklarovaných 58 členů plné čtyři desítky nedorazily vůbec a s hodinovou prodlevou (v souladu se stanovami!) předseda prohlásil 18 přítomných za "usnášeníschopné". Minule jsme uvedli hříšníky, nyní naopak uveďme přítomné: Počta (H./I.), Vlček, Svoboda (J.), Procházka, Honejsek, Bulvas, Kramer, Brunner, Počta (V.), Novotný, Méry, Svoboda (B.), Mašata, Souček, Zeman, Picka, Kytka a Heller: Šlo by jim přidat i plná křestní jména, ale...

120 LET ZPĚT: V neděli 29. dubna 1906 Vršovičtí vrátili na letenské hřiště S. K. Smíchov, kde měli od tří hodin po poledni poměřit v Poháru dobročinnosti síly s rezervisty jednoho z nejúspěšnějších českých klubů té doby. Hosté od Botiče i tak určitě měli větší ambice a očekávání, nežli byla v konečném účtování potupná prohra 0:4. V Národní politice se A.F.K. následně hájil že "Výsledkem tímto naprosto nemožno rovnati snad k sobě obě mužstva, hráliť Vršovice se 4 náhrad., mimo to v prvé půli s 10, v druhé s 9 lidmi, když byl nucen jeden hráč pro poranění odstoupiti." Jistě, nic z toho nemusela být vyslovená nepravda, ale to už byl pro smíchovské vítěze tak nějak vnitroklubový problém poražených. A -- ano -- takové veřejné sdělení se muselo řešit i interně. A právě, díky rukopisnému záznamu, zatímco se nedochovala identita desítky těch, kteří klubové barvy marně hájili, trojici pranýřovaných hříšníků známe. Měli být přísně potrestáni, ale vyřazením z kádru až při recidivě, neb Václav Picka nejen ze sestavy na dlouho nevypadl, ale za necelý rok vystřídá Karla Počtu ve funkci kapitána i. týmu. I ex-kotevník Václav Rombald, ač se vstupem do A.F.K. dlouho otálel a koketoval i s Vinohradským SK, byl příliš dobrý střelec aby byl trvaleji odstaven. U obou se absence obešla "důtkou" a totéž postihlo i Josefa Valtu. Ten byl sice již v červenci škrtnut se seznamu členů, ale jelikož byl povolán sloužit v 28. regimentu císaři, sotva mohl dál plnit klubové povinnosti...

120 LET ZPĚT: V neděli 22. dubna 1906 měli Vršovičtí sehrát svůj historicky druhý soutěžní zápas s malostranskou Čechií [Praha] III. Zápas byl domluven na "hříště Smíchova", což byla tehdy dle všeho jedna z vedlejších nehrazených letenských ploch. Zápas se měl hrát od čtvrt na pět a svaz apeloval, aby soudci nezapočali duely později, než s max. desetiminutovou prodlevou. Jenže ten co včas nedorazil a nejspíše vůbec byl delegovaný sudí Setzer. Mužstva se přesto dohodla sehrát alespoň přátelský duel, neb bez přítomnosti nestranného a hlavně řádně  certifikovaného rozhodčího se již ani tehdy o body bojovat nedalo. Čechie vedla, Vršovičtí skóre sice otočili, ale Malostranští dokázali vyrovnat  Vše nejspíše ještě v prvním poločase, neb nejpodrobnější a přesto na podrobnosti skoupé shrnutí střetu ve Sportu a hrách končí slovy: "Ač Vršovice jsou v druhé půli ve značné převaze, nedocílily proti dobré hře brankáře Čechie většího score." Konečný výsledek 2:2 na každý pád pro obě mužstva cti netratil, ale všichni se rozcházeli s tím, že se do pár týdnů nevyhnutelně utkají znovu a nemilosrdněji...

120 LET ZPĚT: Před sto dvaceti lety byly Velikonoce, ale zatímco některé kluby využily "prodlouženého víkendu" k zvýšené zápasové aktivitě u A.F.K. Vršovice žádné odehrané duely doloženy nejsou. Co dokladovatelné je, je tehdejší přestěhování "klubovny" z restaurace paní Bohatové do restaurantu Josefa Součka na konci soudobé Hálkovy třídy (současná Kodaňská). To je již až dodnes fungující osvěžovna, kde vám nějaké to točené piviště rádi a ochotně načepují i zcela nejubilejně a přes časovou propast, která blízké okolí změnila k nepoznání (dnes 28. pluku 1, resp. »U Klokoně«). Nad důvody snah o přesídlení by šlo dlouze polemizovat, ale touha po změně klubového "shromaždiště" vysvítá už od ustavující valné hromady a jen trochu překvapuje, že byla dovršena až v momentě, kdy se starší syn paní Bohatové již do činnosti A.F.K. průkazně zapojil. Jsou samozřejmě i jiné verze motivací, ale hostinský Souček nejpravděpodobněji dokázal nabídnout nějaký salonek, nebo alespoň špeluňku, kde se mohli výboři jakžtakž separovat od zbytku zákazníků restaurace, a velice pravděpodobně i jakýsi kumbál, kam se dal uschovávat i klubový inventář -- alespoň toto lze odvodit ze zmínek o klubové místnosti a úlohách tzv. správce domu... 

120 LET ZPĚT: V neděli 8. dubna 1906 se první mužstvo A. F. K. Vršovice premiérově představilo "domácí veřejnosti". S odstupem desítek let se dalo dočíst třeba i to, že to byl první zápas týmů A.F.K. (ten den hrála i rezerva), ale to již pravda nebyla ani náhodou. Většinovou pravdou je to, že prvně známe kompletní nominaci týmu, což ovšem neznamená, že tato sestava tak zápas i odehrála. Za sebe tu prvně zveřejním jedenáct "vyvolených" i s připojenými křestními jmény: v brance měl chytat František Kott, obranou dvojici tvořit Josef Valta (v zdrojovém rukopisu Walta) a Josef Kramer. Do zálohy byli nominováni Jan Šídlo, Josef Bulvas a Václav Picka, zatímco tehdy standardně pětičlenný útok měl mít podobu – František Kytka, Karel Počta, Jan Honejsek (Jenda H.), Otokar Bohata a Václav Počta; zmíněni byli i náhradníci, kterými byli Antonín Brunner a Robert Bernhart (Bernard). Jenže druhého Počtu v Protokolní knize někdo později přeškrtl a Honejsek jej o dvě desítky let později v jubilejním klubovém almanachu nahradil Josefem Procházkou. Nicméně nejde o tehdy standardní, natož o nejstarší klubovou sestavu. Jen o 14 dnů dříve byl Valtův zájem o členství výborem "odložen na později" a Bohata i Brunner tehdy dokonce ještě ani nefigurují mezi zájemci o vstup do A.F.K. A jelikož máme představu "jak a kdy" někteří uvedení odešli (či byli odejiti), toto sestavení mužstva bylo nepochybně veskrze dočasné, ba vysloveně krátkodobé. 

Raději proto k něčemu veselejšímu, což jsou tentokrát výsledky. Byl to takový ne úplně tradiční dvojzápas. první tým nehostil stejný spolek jako druhý, ale soupeře spojovala jak příslušnost ke stejné čtvrti, tak i neveselý návrat domů. II. tým A.F:K. vyprovodil S.K. Union (Smíchov) 4:1 a I. tým S.K. Čechie (Smíchov) dokonce 6:0, a to ještě branka Fyenem docílená nebyla z nějaké příčiny soudcem z řad hostujícího Unionu uznána! Sport a hry udává, že branek vítězů dosáhli Počta (capt.) 2, Otta 2, Kramer 1, Jenda 1, čili Karel Počta, Otokar Bohata, Josef Kramer a na 99% Jan Honejsek. Počet přihlížejících není nikde specifikován, ale četně se opakující informace o hřišti vršovickém jasně dokládají, že místní příznivci tohoto sportu už dávno nebyli všemi pronásledovanými vyvrheli odkázanými na smetiště (nejen dějin, ale i doslova) či strniště zadního pole pana Váchy (natož ještě jen po sklizni, než jej rozoral). To ovšem neznamená, že místní hrací plocha byla stabilní a éře skládacích branek odzvonilo, jenže to už by bylo jiné a jen obtížně datovatelné téma...

120 LET ZPĚT: V neděli 1. dubna 1906 nebylo žádným aprílem, že se první mužstvo A. F. K. Vršovice vydalo už počtvrté v řadě na Letnou, tentokrát na hřiště německofonního DFC Prag. Soupeřem mu byl oficiálně I.B tým, respektive to nejlepší čím modrobílí za souběžného výjezdu týmu označeného I.A do Vídně disponovali. Přesto to domácím stačilo na poměrně hladkou výhru 6:0 a tento "tenisový kanár" je tak všechno co se z českého tisku o zápase dozvíte. Je důvod tuto prohru připomínat? Jenže je důvod ji zamlčet? Vždyť ve své době šlo o PRVNÍ MEZINÁRODNÍ ZÁPAS KLUBU, byť i jen se soupeřem z české metropole! Vraťme se tedy na Letnou, kde navzdory výši porážky mužstvo od Botiče tehdy zanechalo celkově dobrý dojem. To víme jednak zásluhou opakovaných pozvání, tak komentáře Prager Tagblattu, kde jsou hosté pochváleni jak za gentlemanské vedení hry (äuserts fair), tak za její organizaci (anerkenerste leistung), a to navzdory tomu, že celý zápas Vršovičtí odehráli v deseti lidech! Teď je otázkou nakolik je to pro poražené i omluva výše prohry? Nešlo o zranění, jedenáctý hráč prostě nedorazil, a by-li přítomen náhradník, tak se A.F.K. nedostavili dokonce lidé dva -- k tomuto ne moc příjemnějšímu tématu se také ještě dostaneme...

Jasný, volal jsem po sekci pro historická témata -- marně... :-( A letos se soustředím na těch "120", jinak by toho bylo strašně moc co si lze připomínat; snad ke "100" už bude mít nový kabát :-)

1:1, za hosty nejprve Chramosta, za nás vyrovnal sváteční střelec Drchal -- možná si to mohl nechat na ligu... 

... kdo chce klokany co s brankama neskrblí, tak co zkusit navštívit v neděli zimák ve Velkých Popovicích [  https://www.hcbohemians.cz/ :-]

120 LET ZPĚT: V neděli 25. března 1906 se u A. F. K. Vršovice zopakoval týden starý scénář. V neděli dopoledne se v restauraci paní Bohatové premiérově sešel výbor, pokud tak označíme šest z tuctu zvolených. Usnášeníschopný však byl účastí předsedy i poměrně překvapivou rezignací jednoho z revizorů, který se v mezidobí nejen vzdal funkce, ale oznámil i odchod z klubu (?!), načež se na jeho uvolněný post posunul přítomný z náhradníků. O programu jednání by se dalo napsat ještě mnohé, ale raději se posuňme do odpoledne znovu na Letnou a opět na hřiště Novoměstského SK, kde se tentokrát mužstvu z Vršovic dařilo výrazně lépe, když zde byl po zásluze poražen žižkovský SK Slavoj 2:0 (1:0). Tento zápas drží hned několik klubových primátů – jednak šlo o premiérovou výhru prvního mužstva, ale zároveň šlo i prvý soutěžní zápas týmu A. F. K. a vzhledem k hernímu schématu tehdejšího Poháru dobročinnosti přinesl i historicky první body získané do tabulky! A nejen to! Taky poprvé známe klubové střelce, byť to neplatí až tak stoprocentně. U první branky Sport a hry uvádí Tyen a Národní politika Fyen, což je nesporně jen kryptogram, přičemž ten druhý padne časem ještě opakovaně – žel bez jistoty, ale s velikou pravděpodobností, se dá vylučovací metodou stanovit, že tehdy šlo o Františka Kytku (mj. předsedu klubu z let 1912 a 1913). U druhé pojišťovací pak už jen Sport a hry uvádí Poštu. Takřka jistě mělo jít „korektně“ o Počtu, ale tím ani zde trable nekončí. Předseda A. F. K. Hynek Počta se nezdá pravděpodobný, už se na hráče asi dle všeho cítil příliš starý (v 27 letech!), jenže v mužstvu měl hned dva mladší bratry...

120 LET ZPĚT: V neděli 18. března 1906 se A. F. K. Vršovice existující již od loňského prosince de facto "narodil" i de jure. Ustavující valná hromada přijala přípravným výborem navržené a c. k. místodržitelstvím schválené stanovy a 25 přítomných z necelých tří desítek přihlášených zájemců o členství "stvrdilo" i tucet těch (přesněji 10 + 2 náhradníky), kteří vytvořili řádný klubový výbor v čele s Hynkem (Ignácem) Počtou. Všichni byly vybráni předem a schvalování bylo nesporně jen formální, což bylo dáno asi i časovým tlakem, což lze doložit tím, že jednání bylo pro dostatek přítomných zahájeno již čtvrt hodiny před oficiálně avizovaným začátkem, který byl původně stanoven na desátou dopolední. Lze předpokládat, že paní Bohatová, které restaurace »U Fügnera« na rohu tehdejší Fügnerovy a Grégrovy patřila, potřebovala, aby "klubisté" lokál vyklidili co nejdříve, aby vše uchystala pro nedělní polední štamgasty, v čemž jí bylo ukončením celé trachtace již zhruba po pouhé půlhodině nesporně vyhověno. K faktu, proč nemohli nic moc zapíjet a slavit přispěl i fakt, že ten samý den měli smluven na Letné dvojzápas s Novoměstským SK. Rezervy měly hrát od dvou, první mužstva již od půl čtvrté, což naznačuje, že náhradníci mohli sotva sehrát regulérní devadesátiminutový match. Přesto v předzápase padlo pět branek, zatímco v hlavním klání pak už jen dvě. Domácí vyhráli v celkovém součtu "5:2", první tým hostů podlehl 0:2 a prý ještě jen umění svého gólmana měl děkovat, že porážka nebyla vyšší. Po návratu do údolí Botiče tak navečer onoho dávného osmnáctého [ač legislativně-spolkovo-katstrálně vrcholně památného] už asi nebylo mnoho důvodů k nějakým (do)oslavám, leč kdo ví, ale o tom už žádné písemné záznamy neexistují...