Diskuzní fórum

120 LET ZPĚT: V neděli 20. května 1906 Vršovičtí nastoupili k třetímu soutěžnímu zápasu a historicky prvně se střetli se slávisty, jakkoli až třetí garniturou sešívaných. S.K. Slavia v skupině »C« Charity cupu zastupovali jen Juniors, Reserves patřili do skupiny »A«, zatímco první tým červenobílých byl pověřen, řekněme, "národní" propagací. V jistém ohledu šlo o předzápas prvního týmu S.K.S. s anglickým Southamptonem, ale nejspíše byl ještě vložen duel rezervy s Novoměstským, mohl být však sehrán až jako pozápas. Každopádně mělo jedenáct hochů od Botiče od tří odpoledne premiérově okusit travnatou půdu suverénně nejlepšího tehdejšího českého klubu. K zápasu samotnému se toho moc dohledat nedaří, prohra 0:3 těšit nemohla a i když se šuškalo, že hosté také skórovali, tak sudí jim branku určitě neuznal, neb skóre 3:0 pro červenobílé je uváděno úplně všude a ještě i dlouho zpětně. Vršovičtí jen kuse konstatovali, že nové sestavení mužstva se neosvědčilo, jenže pak se asi děly věci i když podrobnosti neznáme. Co víme je, že skóre 3:0 pro soupeře zůstávalo zachováno, ale do tabulky Poháru dobročinnosti byly dva body přiznány poraženým. Nejpravděpodobněji za neoprávněný start (mohlo však jít i o předčasné, nutností neodůvodněné, ukončení kvůli dešti), ale kontumace -- tak jak ji známe dnes -- se tehdy u sehraných zápasů nekonaly, leda anulace, a k první "naší" už brzy dospějeme... 

120 LET ZPĚT: Dne 16. května 1906 absolvovali Vršovičtí pravděpodobně své prvé středeční utkání, nebo alespoň zápas s velkým Z. Nešlo ani tak o soupeře, jako o okolnosti. Na letenském hřišti D.F.C. tehdy startoval londýnský F.C. Chalsea. Anglický klub byl sice věkově batoletem, ale již velice zdatným a suverénní výhře hostů z britských ostrovů 6:1 přihlíželi i hoši od Botiče. Není o tom nejmenších pochyb, vždyť od dvou hodin sehráli bílozelení předzápas a po odehrání hlavního duelu následoval ještě pozápas rezerv, tedy přesněji souboj D.F.C. II s A.F.K. II. Prohrou vršovických rezervistů 0:6 zážitek mnohým našincům možná zhořkl, ale asi ne až tak dramaticky. I první mužstvo předtím sice také podlehlo D.F.C. I.b, jenže "jen" 0:3, což s ohledem na aprílových 0:6 bylo i jisté zlepšení. Dá se sice nalézt informace, že předzápas byl v 28. min. II. půle předčasně ukončen pro déšť, ale co. Vzhledem k tomu co dál následovalo nešlo zjevně ani tak o nějakou apokalyptickou průtrž mračen, jako mnohem spíše snahu o ochranu trávníku, v Praze ve své době prý úplně nejlepšího... 

Díky, sám zatím nevím "kam" chci dojet, možná k vydání onoho proslulého svazového almanachu (potažmo prvnímu výročí), ale je mnoho faktorů co to může zkrátit či prodloužit... 

Stran oslovení, slyším na to, ale to velké A na závěr tam není bezúčelně, holt Karlů kolem mě bylo vždy nepočítaně, načež už cca čtyři dekády jsem blonďatý Maur a můj kompletní kryptonym je »Carlos de la damhA«, ale klidně Karle, Karlosi, Kárči, Karóly, Carlone, ba i Charlie skousnu :-)))

120 LET ZPĚT: Na neděli 13. května 1906 měli Vršovičtí na domácí půdu dohodnutý souboj s S.K. Praha I, ale pokud se konal, ani jeden klub se nepostaral o to aby se alespoň holý výsledek dostal na stránky tisku. Prostě, ticho po pěšině, tentokrát nevíme ani o (za předpokladu nedostavení se hostů běžném) vnitroklubovém klání. Pokud se vskutku nehrálo, nedorazilo do dobových médií ani pro publikování zajímavé zdůvodnění proč!? Vršovičtí nezkritizovali soupeře, že nedorazili, ale ani Staroměstští neobvinili domácí, že by tamní "černobílí" do údolí Botiče cestovali zbůhdarma. Nebylo by to nijak výjimečné, taková byla doma, svaz by v tomto případě intervenovat nemohl a vlastně ani nechtěl. Měření sil se subjekty stojícímu mimo Č.S.F. (ještě začátkem podzimu budou členy jen dva tucty klubů) sice tehdy ještě nebylo striktně zakazováno, ale tak nějak těžko hovořit o doporučení. Vše bylo tehdy ještě leda účelově a pragmaticky tolerováno -- řekněme z agitačně-propagačních důvodů... 

Penalty byly blízko, ale mě spíš před prodloužením děsilo, aby to domácí v bonusovém čase třeba neotočili -- už je to přes půl století, ale Prešov v listopadu 1973 v Poháru UEFA dohnal dvoubrankové manko se Stuttgartem, aby v prodloužení inkasoval a totálně se sesypal. Na konci nastavení se pak z dvoubrankové výhry stala dvoubranková prohra, což zvláště pro "statistika" je skoro nerozlousknutelnej oříšek... :-) A pro fanoušky-pamětníky dodnes přetěžká frustrace... :-(

120 LET ZPĚT: V neděli 6. května 1906 Vršovičtí zůstali doma a buď si nezajistili soupeře, nebo tento nedorazil, neb jsme z tisku informováni jen o vnitroklubovém utkání, kdy II. tým remizoval 4:4 s mužstvem kombinovaným (5 hráčů z I. týmu a 6. hochů z ještě neustaveného III.). Tomuto utkání předcházela sobotní schůze výborová a dopolední důležitá schůze členská. Ta byla avizována i v týdeníku Sport a hry, kde klub apeloval na členy k účasti a informoval veřejnost o tom, že již počet členů (činných i přispívajících) dosáhl počtu 58. Je to sice poměrně hezké číslo, ale realita byla taková, že tento počet byl dosti hypotetický a zahrnoval i mladíky, kteří se A.F.K. doslova sotva mihli a s placením to také bylo takové všelijaké. Stačí si přiznat, že z deklarovaných 58 členů plné čtyři desítky nedorazily vůbec a s hodinovou prodlevou (v souladu se stanovami!) předseda prohlásil 18 přítomných za "usnášeníschopné". Minule jsme uvedli hříšníky, nyní naopak uveďme přítomné: Počta (H./I.), Vlček, Svoboda (J.), Procházka, Honejsek, Bulvas, Kramer, Brunner, Počta (V.), Novotný, Méry, Svoboda (B.), Mašata, Souček, Zeman, Picka, Kytka a Heller: Šlo by jim přidat i plná křestní jména, ale...

120 LET ZPĚT: V neděli 29. dubna 1906 Vršovičtí vrátili na letenské hřiště S. K. Smíchov, kde měli od tří hodin po poledni poměřit v Poháru dobročinnosti síly s rezervisty jednoho z nejúspěšnějších českých klubů té doby. Hosté od Botiče i tak určitě měli větší ambice a očekávání, nežli byla v konečném účtování potupná prohra 0:4. V Národní politice se A.F.K. následně hájil že "Výsledkem tímto naprosto nemožno rovnati snad k sobě obě mužstva, hráliť Vršovice se 4 náhrad., mimo to v prvé půli s 10, v druhé s 9 lidmi, když byl nucen jeden hráč pro poranění odstoupiti." Jistě, nic z toho nemusela být vyslovená nepravda, ale to už byl pro smíchovské vítěze tak nějak vnitroklubový problém poražených. A -- ano -- takové veřejné sdělení se muselo řešit i interně. A právě, díky rukopisnému záznamu, zatímco se nedochovala identita desítky těch, kteří klubové barvy marně hájili, trojici pranýřovaných hříšníků známe. Měli být přísně potrestáni, ale vyřazením z kádru až při recidivě, neb Václav Picka nejen ze sestavy na dlouho nevypadl, ale za necelý rok vystřídá Karla Počtu ve funkci kapitána i. týmu. I ex-kotevník Václav Rombald, ač se vstupem do A.F.K. dlouho otálel a koketoval i s Vinohradským SK, byl příliš dobrý střelec aby byl trvaleji odstaven. U obou se absence obešla "důtkou" a totéž postihlo i Josefa Valtu. Ten byl sice již v červenci škrtnut se seznamu členů, ale jelikož byl povolán sloužit v 28. regimentu císaři, sotva mohl dál plnit klubové povinnosti...

120 LET ZPĚT: V neděli 22. dubna 1906 měli Vršovičtí sehrát svůj historicky druhý soutěžní zápas s malostranskou Čechií [Praha] III. Zápas byl domluven na "hříště Smíchova", což byla tehdy dle všeho jedna z vedlejších nehrazených letenských ploch. Zápas se měl hrát od čtvrt na pět a svaz apeloval, aby soudci nezapočali duely později, než s max. desetiminutovou prodlevou. Jenže ten co včas nedorazil a nejspíše vůbec byl delegovaný sudí Setzer. Mužstva se přesto dohodla sehrát alespoň přátelský duel, neb bez přítomnosti nestranného a hlavně řádně  certifikovaného rozhodčího se již ani tehdy o body bojovat nedalo. Čechie vedla, Vršovičtí skóre sice otočili, ale Malostranští dokázali vyrovnat  Vše nejspíše ještě v prvním poločase, neb nejpodrobnější a přesto na podrobnosti skoupé shrnutí střetu ve Sportu a hrách končí slovy: "Ač Vršovice jsou v druhé půli ve značné převaze, nedocílily proti dobré hře brankáře Čechie většího score." Konečný výsledek 2:2 na každý pád pro obě mužstva cti netratil, ale všichni se rozcházeli s tím, že se do pár týdnů nevyhnutelně utkají znovu a nemilosrdněji...

120 LET ZPĚT: Před sto dvaceti lety byly Velikonoce, ale zatímco některé kluby využily "prodlouženého víkendu" k zvýšené zápasové aktivitě u A.F.K. Vršovice žádné odehrané duely doloženy nejsou. Co dokladovatelné je, je tehdejší přestěhování "klubovny" z restaurace paní Bohatové do restaurantu Josefa Součka na konci soudobé Hálkovy třídy (současná Kodaňská). To je již až dodnes fungující osvěžovna, kde vám nějaké to točené piviště rádi a ochotně načepují i zcela nejubilejně a přes časovou propast, která blízké okolí změnila k nepoznání (dnes 28. pluku 1, resp. »U Klokoně«). Nad důvody snah o přesídlení by šlo dlouze polemizovat, ale touha po změně klubového "shromaždiště" vysvítá už od ustavující valné hromady a jen trochu překvapuje, že byla dovršena až v momentě, kdy se starší syn paní Bohatové již do činnosti A.F.K. průkazně zapojil. Jsou samozřejmě i jiné verze motivací, ale hostinský Souček nejpravděpodobněji dokázal nabídnout nějaký salonek, nebo alespoň špeluňku, kde se mohli výboři jakžtakž separovat od zbytku zákazníků restaurace, a velice pravděpodobně i jakýsi kumbál, kam se dal uschovávat i klubový inventář -- alespoň toto lze odvodit ze zmínek o klubové místnosti a úlohách tzv. správce domu... 

120 LET ZPĚT: V neděli 8. dubna 1906 se první mužstvo A. F. K. Vršovice premiérově představilo "domácí veřejnosti". S odstupem desítek let se dalo dočíst třeba i to, že to byl první zápas týmů A.F.K. (ten den hrála i rezerva), ale to již pravda nebyla ani náhodou. Většinovou pravdou je to, že prvně známe kompletní nominaci týmu, což ovšem neznamená, že tato sestava tak zápas i odehrála. Za sebe tu prvně zveřejním jedenáct "vyvolených" i s připojenými křestními jmény: v brance měl chytat František Kott, obranou dvojici tvořit Josef Valta (v zdrojovém rukopisu Walta) a Josef Kramer. Do zálohy byli nominováni Jan Šídlo, Josef Bulvas a Václav Picka, zatímco tehdy standardně pětičlenný útok měl mít podobu – František Kytka, Karel Počta, Jan Honejsek (Jenda H.), Otokar Bohata a Václav Počta; zmíněni byli i náhradníci, kterými byli Antonín Brunner a Robert Bernhart (Bernard). Jenže druhého Počtu v Protokolní knize někdo později přeškrtl a Honejsek jej o dvě desítky let později v jubilejním klubovém almanachu nahradil Josefem Procházkou. Nicméně nejde o tehdy standardní, natož o nejstarší klubovou sestavu. Jen o 14 dnů dříve byl Valtův zájem o členství výborem "odložen na později" a Bohata i Brunner tehdy dokonce ještě ani nefigurují mezi zájemci o vstup do A.F.K. A jelikož máme představu "jak a kdy" někteří uvedení odešli (či byli odejiti), toto sestavení mužstva bylo nepochybně veskrze dočasné, ba vysloveně krátkodobé. 

Raději proto k něčemu veselejšímu, což jsou tentokrát výsledky. Byl to takový ne úplně tradiční dvojzápas. první tým nehostil stejný spolek jako druhý, ale soupeře spojovala jak příslušnost ke stejné čtvrti, tak i neveselý návrat domů. II. tým A.F:K. vyprovodil S.K. Union (Smíchov) 4:1 a I. tým S.K. Čechie (Smíchov) dokonce 6:0, a to ještě branka Fyenem docílená nebyla z nějaké příčiny soudcem z řad hostujícího Unionu uznána! Sport a hry udává, že branek vítězů dosáhli Počta (capt.) 2, Otta 2, Kramer 1, Jenda 1, čili Karel Počta, Otokar Bohata, Josef Kramer a na 99% Jan Honejsek. Počet přihlížejících není nikde specifikován, ale četně se opakující informace o hřišti vršovickém jasně dokládají, že místní příznivci tohoto sportu už dávno nebyli všemi pronásledovanými vyvrheli odkázanými na smetiště (nejen dějin, ale i doslova) či strniště zadního pole pana Váchy (natož ještě jen po sklizni, než jej rozoral). To ovšem neznamená, že místní hrací plocha byla stabilní a éře skládacích branek odzvonilo, jenže to už by bylo jiné a jen obtížně datovatelné téma...