Příspěvek Diskuzního fóra
Omlouvám se, přál bych rád všem klidnou nedělní siestu, ale byl jsem tu včera napaden, že „šlapu po klubové historii“ a ještě teď mnou lomcuje zlost.
Byznysu věru (asi i raději) prd rozumím, ale slyšel jsem třeba, že jeden klub dostal superlukrativní nabídku od Coca-Coly, ale hrdě odmítl, neb sponzor samozřejmě očekával, že místo v klubových barvách budou hrát v červeném – něco je i o té hrdosti, ne jen o penězích.
K výkonům hráčů se prakticky nevyjadřuji, reaguji takřka jen na evidentní (vesměs číselné) nepravdy a nebo když mě někdo nařkne ze lži...
Třeba jsme čtvrtý nejúspěšnější klub naší historie? Ať chceme či ne bezkonkurenční Spartu a Slavii dál pominu, ale v historické ligové tabulce před námi je ještě ostravský Baník a plzeňská Viktorka. Ano Západočeši zatím hlavně zásluhou zavedení tříbodového systému, ale já ho nevymyslel a ani nemohu za to, že už nás - ne až tak nedávno - předběhli i v počtu ligových výher, jakkoli v nejvyšší soutěži odehráli o více jak 300 zápasů méně.
Pokud jde o tituly a trofeje, tak si raději odpustím porovnání s Duklou. Ale mám ignorovat i bratislavský Slovan, osminásobné ligové šampióny Československa, plus 5× celorepublikový pohár a dokonce zisk PVP. A co takový Spartak Trnava s 5 „federálními“ tituly, 4 celostátními poháry a semifinále PMEZ. Jistě Slováci, co je sem tahám, jenže Baník Ostrava s třemi tituly česko-slovenskými a jedním českým (+ nějaké ty poháry) je také jasně lepší. Jenže třeba hrdin se časově nevymezil a Viktoria Plzeň získala „nefederálních“ titulů již pět, Slovan Liberec už tři... Mohu být klubista jako hrom, ale to jsou strohá fakta, která já prostě nemohu ignorovat!
Nevím jestli si někdo myslí, že mě každý sestup velmi nebolel a to dokonce i ty, které jsem ani nezažil, ale jen je musel výsledkově zdokumentovat? Pokud má někdo dojem, že jásám, když nezvratně prokážu, že se v Australii prohrálo 4×, tak se šeredně mýlí! Nebo, že jsem neprožil hořké zklamání, když se ona od roku 1985 tolikrát připomínaná "slavná" výhra nad Spartou z roku 1912 chtě nechtě musela označit jako kýmsi pouze vybájená?
Že autor z osmdesátých let cosi načtené špatně pochopil je smutné, ale konsternovalo mě, když se stejná nepravda objevila ještě i po dvaceti letech v Zelenobílém století. Zdeněk a Míla, tedy vydavatel a autor samozřejmě neradi slyšeli kritiku, tak jako kdokoliv a kdekoliv jinde, ale nakonec jsme se spřátelili a shodli, že s eufemizmem má platit to, že co je Božího Bohu, co je císařovo císaři! Tedy nepřisuzujme si co jsme vskutku nedosáhli, neglorifikujme nic, co není průkazné, a nezamlčujme ani nezdary – lepší když si je přiznáme sami, než když s nimi přijde někdo cizí!
Snad se zase nějaký čas udržím sem nelézt, ale raději neslibuji :-(