Virtuální Ďolíček

Udělat s Pavlem Hoftychem rozhovor a zeptat se ho na něco originálního je skoro nemožné. Však posuďte sami, za letošní rok se sedmatřicetkrát vyjádřil pro Bohemka TV, pětkrát ve velkém rozhovoru pro Virtuální Ďolíček a další více než tři desítky interview poskytl rozličnými médiím. Tentokrát jsme si proto povídali tak trochu nezávazně. Chvíli o Bohemce, chvíli i o něčem jiném. Hlavní slovo měl pochopitelně jako vždy trenér!

Honza Morávek
Honza Morávek je hráč, který nám určitě moc pomohl. Je to vynikající fotbalista s obrovskou perspektivou, kluk se skvělým charakterem a povahou. Na druhou stranu si nemyslím, že by výsledky Bohemky, zvláště na jaře, nějak výrazně stály na jeho hře. On měl dost mimofotbalových starostí a na hru se díky tomu logicky nemohl stoprocentně koncentrovat. Do ligy jsme postoupili především díky kolektivnímu pojetí a to samé nás v ní může i udržet. Rozhodně nebudeme nikdy spoléhat na jednoho výjimečného hráče. Každý hráč musí cítit odpovědnost za kolektivní výsledek a ne jen za svůj osobní výkon.

Úskalí „hotového“ hráče
Jsem přesvědčený, že brankář, obrana i útok jsou více méně na ligové úrovni. Do každé této řady by se nám někdo hodil, ale zde nás bota netlačí. Navíc sehnat u nás například nějakého produktivního útočníka je skoro nemožné. Nutně potřebujeme posílit zálohu. Ale teď kým? Přivést za velké peníze nějaké starší harcovníky a dát jim lukrativní smlouvy je vždycky obrovské riziko. Stačí se podívat na Baník Ostrava, to je pro mě odstrašující příklad. V týmu měli několik hvězd, které na jaře nepodávaly odpovídající výkony. Přitom braly velké peníze. Fanouškům se to pochopitelně nelíbilo a od mužstva se de facto odvrátili. Tohle my nechceme za žádnou cenu dopustit. Pro nás je blízkost fanoušků klíčová věc. Do Bohemky může zkrátka přijít pouze takový hráč, který přistoupí na nastavené platové podmínky, zmiňovanou týmovou filozofii a bude mít respekt k fanouškům. Nemůže si hrát na nějakou primadonu či spasitele…

Na prvním místě týmový duch
Charakter kabiny je v tuto chvíli velmi dobrý. Společně s celým realizačním týmem se pochopitelně snažíme reagovat na vzniklé situace. Když jsme měli pocit, že by se hráči mohli začít vznášet v oblacích, náležitě jsme je zpražili. Jindy bylo naopak potřeba je povzbudit. Velmi důležitá je přítomnost Lukáše Hartiga a Jirky Rychlíka, oba dva dokáží v pravou chvíli kabinu vyburcovat i zpucovat. 

Mně se ta nakopávaná taky nelíbí
Obdivuji hru Barcelony. Taky bych tak chtěl hrát, musíme však vycházet z reality. Roční rozpočet katalánského klubu je víc než jedna miliarda korun, my máme na sezonu něco kolem 50 milionů. Oni mají hráče, kteří o sobě vědí i poslepu. Ty jejich narážečky to je paráda. My to často raději nakopáváme dopředu, protože nám nefunguje záloha. Taky se mi to, stejně jako fanouškům, pochopitelně nelíbí, ale musíme hrát to, na co máme. Uvidíme, jak se podaří posílit, hra celé záložní čtveřice se každopádně musí přes léto výrazně zlepšit…

Jarolím umí
Nejlepší fotbal u nás teď hraje Slavia, ne nadarmo je dvakrát za sebou mistrem. Hlavní zásluhu na tom má jednoznačně trenér Karel Jarolím. Nad jeho drsnými metodami sice řada hráčů brblá, ale ve finále jim to přináší úspěch. Osobně se mi velmi líbí systém hry jejich zálohy. Je to vlastně takový vířivý pohyb všech čtyř záložníků, kteří si v průběhu zápasu různě mění místa.
Letošní slávistické jaro je pro nás na druhou stranu velkým varováním. V zimě prodali tři nejlepší hráče – Tavarese, Necida a Krajčíka – a hra se jim najednou rozpadla. Ve finále je vlastně zachránili fanoušci, kteří v novém Edenu vytvořili parádní atmosféru a pomohli mužstvu zvládnout klíčové zápasy.

Alex Ferguson ze mě asi nebude
Práci v Bohemce beru jako běh na dlouhou trať. V klubu jsem spokojený, panuje zde pozitivní atmosféra, všichni se mnou jednají na rovinu. To mi maximálně vyhovuje. Když jsem přišel, dali jsme si jasný cíl – do tří let dotáhnout Bohemku tam, kam historicky patří – do špičky první ligy. Tuhle práci bych chtěl každopádně dokončit, pak se uvidí co dál. Bylo by hezké působit v klubu stejně dlouho jako Alex Ferguson v Manchesteru United, ale ten je pouze jeden…

Není Ivan jako Ivan
Stejně jako drtivá většina fanoušků věřím, že koncem června bude zvolen Ivan Hašek starší šéfem českého fotbalu. Je to jediná cesta z té žumpy, do které nejpopulárnější sport u nás zabředl. Ivana opravdu obdivuji za to, že má chuť do toho jít. Vždyť on si mohl v klidu trénovat pod věčným sluncem někde v Arábii. V čele svazu to nebude  mít rozhodně jednoduché, hodně bude záležet na obsazení výkonného výboru. Jestli se tam objeví staré známé tváře různých prospěchářů, kterým vůbec nejde o fotbal, sváže mu to ruce a žádné velké reformy mu neprojdou. Přeji mu hodně štěstí.
U nás v Bohemce máme také Ivana Haška. Jeho fotbalový příběh je bohužel zatím plný zápletek. Vždycky když se vydrápe nahoru, tak ho srazí zranění. Navíc mu určitě neprospívá věčné srovnávání s tátou, který byl opravdu velkou fotbalovou persónou. V nadcházející letní přípravě dostane každopádně šanci poprat se o místo na hřišti.

Odpočívám průběžně
Na webu se objevilo, že na rozdíl od hráčů se nechystám na žádnou dovolenou. Nedělám z toho žádnou vědu. Podívám se za rodiči a kamarády do Ústí nad Labem a se ženou vyrazíme na prodloužený víkend někam na vodu do Jižních Čech. Necítím se unavený, umím odpočívat průběžně v celém roce. Navíc dělám práci, která mě maximálně baví.

Budoucnost
Letošní sezona byla moje nejúspěšnější v kariéře. A co ta příští? Rozhodně nechci hrát o záchranu. Se Zlínem jsem skončil při svém loučení na osmém místě tabulky. Bylo by krásné toto umístění letos zopakovat i s Bohemkou…