Virtuální Ďolíček

Od začátku ligového ročníku chybí fotbalistům Bohemians na lavičce tradiční opora – masér Vláďa Hric. Věčně usměvavý a optimistický dobrák v posledních zápasech se zlomenou nohou usedá jen na tribunu a jeho nohu zdobí sádra. Vláďa Hric totiž sedí mezi diváky. „Když jsem šel domů, uklouzl jsem a zlomil jsem si kotník. Je to hrozný,“ zoufá věčný optimista. Don Čičo, Ameriko, Upír, Jack – to jsou přezdívky populárního maséra Bohemians Vládi Hrice. Kotel vždy skanduje jeho jméno, když vybíhá ke zraněným hráčů na trávník, ale na nějaký čas si na oblíbený pokřik musí fanoušci počkat. "Sedmadvacátého září mi mají sundat ortézu, tak doufám, že během října už budu zase s klukama."

Jeho zranění přišlo v nejméně vhodnou dobu. Bohemka se chystala na ligu, vrcholila náročná příprava, v Ďolíčku finišovala přestavba a každý v Bohemce pracoval na hranici možností. Vláďu Hrice ale zranění zabrzdilo a musel na operaci. „Prvního jsem šel po nůž. Mám v kotníku šroub. Nikomu to nepřeju, pro mě to jsou muka,“ přiznává masér. Zdálo by se, že mu zlomenina nohy nevadí při práci, ale opak je pravdou. „Určitě bych se nemohl zapřít a navíc mám hlavně ležet. Je to otrava, jsem zvyklý na pohyb a teď jsem pořád v posteli.“ Kvůli operaci musel vynechat i domácí ligovou premiéru s Ostravou, v hledišti se objevil až při utkání s Olomoucí. „Ještě tak pár dní musím tu sádru mít, pak už to snad bude lepší.“

Vláďa Hric – to není jen skvělý masér, ale je to také dobrá duše týmu, která pozvedne náladu, i když se nedaří. Právě v okamžicích, kdy je tým dole, ocení přítomnost usměvavého vtipálka, který si neváhá udělat legraci i sám ze sebe. Žije pro tým, žije pro Bohemku. „Sleduju kluky a hrozně moc fandím, i když nemůžu být na lavičce. Musí se v lize otrkat, pak to půjde. Loni to bylo stejné,“ připomíná počáteční trápení Klokanů ve druhé lize. Vláďa Hric se za pár týdnů vrátí do práce a s ním se určitě vrátí i vítězný duch. A jednou se možná splní i Vláďův velký sen: „...aby byla Bohemka mistr ligy a hrála evropské poháry!“