Virtuální Ďolíček

Během zápasu postával na pravém kraji lavičky, nekřičel tolik, jak býval zvyklý v dorostu, před vyprodaným Ďolíčkem prožíval premiéru s týmem dospělých v mistrovské soutěži. Osmatřicetiletý trenér Bohemians 1905 Zbyněk Busta působil po utkání zasmušilým dojmem. Úsměv byste na jeho tváři hledali marně. "Jsem zklamaný, chtěli jsme vyhrát pro lidi. Byli fantastičtí," říkal krátce poté, co společně s Jiřím Steinbrochem hodnotil na chodbě vršovického stadiónu průběh zápasu. "Tolik jsem si chtěl zakřičet gól. Kvůli tomu se ten fotbal hraje," přidal se ředitel klubu.

Před dvaačtyřiceti dny se tito fotbalisté viděli poprvé. Po tak krátké době je čekal první velký zápas. Nesehranost byla patrná, současná Bohemka potřebuje čas, což fanoušci pochopili. "V tom byl největší rozdíl mezi námi a Slavií. Oni byli fotbalovější, věděli o sobě, naše hra byla vpředu bezzubá, byli jsme neškodní," přísně hodnotil trenér Zbyněk Busta. "Proti takovému soupeři se v plné nahotě projevilo, že jsme narychlo složený tým." Atmosféra prý hráčům nohy nesvazovala. "Myslím, že každý odevzdal maximum možného, tady nešlo nic vypustit, takže atmosféra měla spíše pozitivní vliv," dodal Busta.

Trenér rezervy Slavie Luboš Kozel měl před zápasem jiné starosti. "Hlavně jsem chtěl kluky připravit na tu atmosféru, protože většina z nich takovou nikdy nezažila. To nebylo utkání pro třetí ligu, to bylo mnohem výš," řekl kouč Slavie a pokračoval. "Myslím, že záměr se podařil. Už v první půli jsme tam měli šance a po přestávce jsme dobře vyřešili jeden z brejků," usmíval se Kozel, který konec hráčské kariéry strávil v zelenobílém dresu.