Virtuální Ďolíček

V roce 1988 se s Ďolíčkem loučil jako skvělý útočník, o šestnáct let později se k Botiči vrátil na postu hlavní kouče a znovu ukázal, že jeho láskou jsou góly. Klokani dali poprvé v sezóně více jak dvě branky, Vladimír Hruška mohl být s ofenzivou spokojený. "V předešlých utkáních jsme měli výbornou obranu. Ta dnes zklamala. Myslím, že to byly momentální zkraty, snad to nebude něco trvalého," doufá sedmačtyřicetiletý trenér.

Čtyři góly ze šesti padly ze standardních situací. "V týdnu jsme se jim věnovali, ale v obraně se nám příliš nevedlo," řekl Hruška. Hned první přímý kop hostí si do vlastní branky srazil Klesa. "Je mladý, to se prostě někdy stane. Kolář by to jasně měl, Klesa regoval pozdě." Fatální hrubka obránce Obermajera stála Bohemku vedení. "Byla to obrovská chyba. Měl to odhlavičkovat dopředu a ne dávat z takové dálky malou domů. Zároveň si však Kolář měl křikonout." Bohemka si v závěru vytvořila tlak, ovšem dosáhla jen vyrovnání. "Před zápasem jsem bral jedině vítězství, teď jsme rádi i za bod. O přestávce jsem hráče burcoval, že Pardubice se určitě zvednou. V závěru jsme pak všechno vsadili na útok a po vyrovnání Obermajera jsme měli v nastaveném čase ještě dvě šance. Škoda," hodnotil Hruška utkání a ještě dodal. "Diváci byli zejména v posledních deseti minutách vynikající. Hnali nás do útoku a vyplatilo se."

Před utkání chtěl Vladimír Hruška ještě konzultovat taktiku s bývalým trenérem Klokanů Dušanem Uhrinem. "Dušan dorazil pozdě, tak ani nevím, kde seděl. Hra se příliš nelišila od minulých zápasů. Chtěl jsem po hráčích jen více ofenzivního snažení. S Dušanem jsme si volali asi hodinu po zápase a říkal, že to nebylo špatný," přiblížil Hruška komunikaci se svým bývalým nadřízeným, který na lavičce Mladé Boleslavi uhrál bod ve Zlíně za remízu 2:2. Diváci na hlavní tribuně byli zvyklí na impulzivní jednání Uhrina. Hruška je o něco klidnější. "Občas jsem ale musel vyskočit. Třeba, když v prvním poločase neodpískali penaltu na Lesáka. Nebo, když hráči špatně řešili situaci tři na dva."

Hruška se nechce dostat ani do jedné z trenérských škatulek. "Nejsem kamarád ani tyran. V Bohemce jsem jako hráč zažil Pospíchala. To byl jen bič, žádný cukr. Po této zkušenosti si myslím, že je potřeba jednat s hráči individuálně. Někoho nevyburcuju tím, že na něj budu řvát. U nás potřebují tvrdší ruku mladí, naopak se staršími hráči spíše diskutuji," odtajňuje Hruška svůj pohled na tým.