Virtuální Ďolíček

Pranic netěšila <b>Aleše Bednáře</b> branka, kterou ukončil v 78. minutě zápasu s Jabloncem dlouhý gólový půst mužstva od Botiče. Přestože se díky své čtvrté trefě posunul na první místo mezi jarními střelci Bohemky, zůstal po zápase sedět na trávníku a hlavu skrýval v dlaních. Když totiž překonával Lovásika, pouze srovnával na 1:1 a tento výsledek se i přes pětiminutové nastavení už nezměnil. Ani po odchodu do šaten mu nebylo příliš do vyprávění. Přesto neodmítl se podělit s fanoušky o své bezprostřední pocity...

První slova směřovala ke dvěma sporným situacím, po kterých se fanoušci i samotný útočník důrazně dožadovali odpískání pokutového kopu. Poprvé se Aleš prodral v poslední minutě první půle na hranici pokutového území, tam však místo dalšího postupu směrem k Lovásikově brance zvolil pád, který rozhodčí Puček ohodnotil žlutou kartou za filmování. "Dá se říct, že jsem to ze začátku chtěl trochu přifilmovat, ale pak mě evidentně trochu zfauloval," pokuší se vyvrátit Pučkův názor Aleš Bednář.

Druhá akce, osm minut po přestávce, volala po penaltě mnohem více. Tváří v tvář Lovásikovi byl Bednář jedním z hostujících zadáků, kolem kterého se předtím protáhl, zřejmě stažen k zemi. "Ta druhá akce byla jasná penalta, nevím, na co rozhodčí čekal. Jestli to neodpískal proto, že jsem to byl já, nevím," uvažoval Aleš o osobních antipatiích ze strany zkušeného Pučka.

Možná ale na rozhodčího spíše zapůsobilo kontraproduktivně "stylové provedení" obou pádů. Bednář až příliš chtěl zvýraznit oba zákroky a poroučel se k zemi trochu nepřirozeně, alespoň tak se to zdálo z tribuny. "Já nevím, nemyslím si, že bych nějak teatrálně padal," odmítá zimní posila z Pardubic.

Další šanci už si Bednář nenechal vzít. To se k němu odrazil míč po skrumáži před jabloneckou brankou a on zamířil přesně. Severočeši se dožadovali odmávání ofsajdu, ve kterém se měl střelec ocitnout, rozhodčí ale byli neoblomní. "Jestli to byl ofsajd, to opravdu netuším, na to jsem se ani nekoukal, prostě se to tam odrazilo, tak jsem vystřelil," popisuje vyrovnávací gól úspěšný střelec.

Jeden gól byl málo, bylo potřeba obrat dokonat a dát další branku. "Do konce bylo i s nastavením ještě patnáct minut, věřil jsem, že ještě skórujeme, ale to, co nedáme, je trestuhodné," uvědomuje si škodlivost zoufalé koncovky, která klokany okradla o body v posledních zápasech. "Nevím, co se s námi děje, to jsou více než devadesátiprocentní šance, co my nedáváme. V první půli Pepík Obajdin nebo před koncem Luboš Kozel, asi se k nám štěstí otočilo zády. Soupeř jednou za devadesát minut vystřelí na bránu a dá gól.

Všichni ví, že akcie Bohemky jsou pět kol před koncem soutěže těsně nad bodem mrazu. "Naděje umírá vždycky poslední, ale v tuhle chvíli je to velice špatné," tuší Aleš, že se loď potápí čím dál rychleji. Pokud usedne až na dno a Bohemka bude příští rok na Strahově vítat jen druholigové soupeře, je možné, že po Alešovi budou pošilhávat i jiné kluby, které mu zaručí prvoligovou budoucnost. Bude chtít Bednář zůstat v lize druhé? "Záleží na tom, pokud by se náhodou opravdu sestoupilo, jestli bude chtít Bohemka udržet kádr a vrátit se za rok zpátky. Já jsem podepsal smlouvu na tři a půl roku, takže jsem tady uvázaný. Ale nechci, aby to vypadalo, že mi to vadí. Já jsem moc rád, že jsem dostal v osmadvaceti letech příležitost v prvoligové Bohemce a když jsem přicházel, tak jsem věřil, že je kádr dost dobrý na to, aby se udržel, tak uvidíme, jak to dopadne. Rád bych v Bohemce zůstal," odmítá Bednář zaječí úmysly.