Virtuální Ďolíček

Do Vršovic tehdy mířila celá sportovní Praha.

Dnes je to přesně 90 let od slavnostního otevření Dannerova stadionu, který se v neděli 27. března 1932 stal novým domovem Bohemians. A nakonec se i pro něj vžila srdcová přezdívka Ďolíček, která byla tenkrát spjatá s dosavadním stísněným areálem v prohlubni nad silnicí do Strašnic.

„Vystupujeme z vozu elektrické dráhy číslo 1 na Palackého třídě a za malou chvilku se již ocitáme na prahu Dannerova stadionu, uprostřed nejživějšího ruchu velkoměstského předměstí…“ psalo se v Poledním listu jen několik dní předtím, než se Dannerův stadion poprvé zaplnil natěšeným publikem.

Autor těch řádek byl tehdy jeden z prvních, na kterého působil nový pražský sportovní chrám. Z Palackého třídy (dnešní Moskevské) ho pak dělila jen krátká procházka Tyršovou ulicí v místech, kde se dnes Žitomírská láme ve Sportovní. A kudy se chodí do bohemáckého kotle pod topoly.

„Vstupujeme z Tyršovy ulice postranní brankou do stadionu, vystupujeme po dřevěných stupních severní tribuny do výše téměř 6 metrů a jsme unešení pohledem, který se skýtá našim zrakům. V moři večerních světel a hluku pouliční frekvence vidíte již téměř dohotovený, moderní stadion, řešený podle nejslavnějších vzorů,“ líčil list.

Šlo o velké dílo komerčního rady Zdeňka Dannera či agilního radního Hlavního města Prahy Františka Bureše. Stadion projektoval slavný architekt Alois Vejvoda, který strávil přes dvacet let v Rusku a pozdějším Sovětském svazu. V tehdejším Leningradě podle jeho návrhu v roce 1925 postavili Leninův stadion. Přes všechny zásluhy se Vejvoda vracel ze Sovětského svazu bez konfiskovaného majetku.

Ve Vršovicích tehdy vyrostl klenot sportovní Prahy, kde bylo místo pro 18 000 (některé zdroje uvádějí až 26 000) sedících či pohodlně stojících diváků. Do Vršovic se tehdy davy valily především prostřednictvím tří tramvajových linek. Jednička a dvacítka stavěly u vršovického starého kostelíčku, z třináctky se vystupovalo na rohu třídy krále Jiřího (dnešní Vršovické) a Brožíkovy ulice (dnes Petrohradské).

Na stadion se lidi dostávali Západní bránou (dnešní hlavní vstup na stadion u Botiče), Východní bránou v dnešním rohu Vršovické a Sportovní – obě byly samozřejmě vyzdobeny v zelené a bílé. V provozu byla taky vedlejší branka v místě dnešního domácího kotle. Ctění návštěvníci měli pak svůj vlastní vchod od Botiče na tribunu k sezení s asi tisíci místy, která byla do Vršovic převezena z letenského klusáckého stadionu, a jež dostala jméno Zdeňka Dannera.

Na rozdíl od tehdejších letenských hřišť bylo postaráno i o hygienická zařízení za hlavní tribunou. K dispozici byla dokonce i malá vodárna, asi dvanáct metrů hluboká studna, z níž mohla být voda po stadionu vedena elektrickým pohonem. Drobnou vychytávku si architekt Vejvoda schoval i pro hrací plochu. Její střed totiž naplánoval o 40 centimetrů výš než její okraje. Mírná vypouklina tak měla zajistit v dešti odtok vody do postranních rigolů.

„Ve znamení nového stadionu vypovídáme sportovní boj Letné,“ hlásil rada Danner před startem úvodního velikonočního turnaje. Toho se kromě pořádajících Boheminans účastnily i Slavia, Viktoria Žižkov a Teplitzer FK. Na Boží hod do Vršovic dorazilo kolem 20 000 lidí. Úvodní projevy vysílal v přímém přenosu Radiožurnál pod dohledem slavného redaktora Josefa Laufera. Sepjetí místních sportovců reprezentovalo vystoupení trubačského sboru vršovického Sokola, který vyhrával celé odpoledne.

Danner symbolicky předal stadion místopředsedovi Bohemians Janu Honejskovi a Klokani v historicky prvním zápase ve svém novém domově nastoupili proti Slavii. První gól vstřelil po půl hodině sešívaný kanonýr Franci Svoboda, když dorazil vlastní střelu do tyče. Bohemka mohla vzápětí vyrovnat, Jaromír Skála ale napálil penaltu do břevna. V 35. minutě už se dočkala díky gólu Jaroslava Srby, kterého si před zápasem půjčila z Nuselského SK.

Slavia nakonec hattrickem Antonína Puče vyhrála 4:1 a na Velikonoční pondělí získala i triumf v celém turnaji po vítězství 1:0 nad Viktorií Žižkov. Bohemians se revanšovali drtivým skóre 10:0 v boji o třetí místo proti Teplitzeru. A především si získali další porci obdivu a úctu sportovní veřejnosti po historickém zájezdu do Austrálie. A také místo pro svou budoucnost.

„AFK Vršovice nesporně patří k nejzajímavějším klubům Prahy a osud jim určil zvláštní místo v československém sportu. O svátcích dokonce otevřel jako první pražský klub svůj stadion – nový a vlastní domov,“ chválily Lidové noviny.

Autor textu: Martin Hašek • www.kenguru.cz