Virtuální Ďolíček

Moriho jsme vyzpovídali pro magazín Klokan na začátku sezony.

Dny bez prvoligového fotbalu se stále vlečou. Proto vám na zkrácení dlouhé chvíle přinášíme rozhovor s Janem Morávkem, který aktuálně působí v německé Bundeslize v dresu Augsburgu. Rozhovor vyšel v magazínu Klokan na začátku aktuální sezony v létě 2019.

Honzo, začneme obligátně, jaká byla poslední sezona? A zůstáváš v Německu?

Jo, určitě ještě zůstávám v Německu. Sezona byla taková nahoru - dolů, nebyl to teda až takový extrém, jako tady u vás na Bohemce (smích), ale také jsme skoro do posledních kol hráli o záchranu. Celý Augsburg byl zklamaný, že jsme nepodávali konstantní výkony, občas to bylo hodně divoké. Na to tam nejsou moc zvyklí. Tamní fanoušci dokážou prominout ledacos, ale byly tam i domácí výsledky jako 1:5, 0:4. O posledním kole se ani nechci vyjadřovat, to byl nejhorší zážitek mé dosavadní kariéry. A v druhé půli jsem si to bohužel také vychutnal i na hřišti (Augsburg v posledním kole Bundesligy prohrál na hřišti Wolfsburgu 1:8), ale ve finále jsme se prostě zachránili, a to je důležité. Furt jsme ten malý Augsburg, zatímco ostatní jsou daleko bohatší a mají lepší hráče. My ale budeme hrát už 9. rok v řadě Bundesligu, což je pro Augsburg obrovský úspěch. V tomhle vidím velkou paralelu s Bohemkou, asi proto jsem tam tak šťastný.

A jak jsi na tom byl v minulém ročníku osobně, patřil jsi do základní rotace?

Bylo to tak asi jako po většinu mé kariéry, když mi zdraví dovolilo, tak jsem byl v základu, nebo první střídající. Nastoupil jsem do 15 utkání a celkem už jsem skoro na 140 startech v Bundeslize. To vnímám na jednu stranu tak, že za ty roky jich možná mohlo být víc. Ale furt je to prostě 140 startů v Bundeslize, kterých si nesmírně vážím. Jsem přesvědčený, že tam ještě nějaký rok vydržím a budu hrát v jedné z nejlepších lig světa. Jsem za to rád, že tam můžu být.

Zmínil jsi zdravotní stránku, jak jsi na tom aktuálně před novou sezonou?

Všechno v cajku. Už ty poslední týdny minulé sezony byly v pohodě. Nedávno se nám změnil trenéra, máme nového švýcarského trenéra Martina Schmidta, který působil ve Wolfsburgu a Mainzu. Ke konci sezony jsme se tak spíš poznávali, oťukávali. Teď nás tedy čeká trochu něco nového v přípravě. Asi nás zase čeká těžká sezona, ale věřím, že to zvládneme.

Je to už 10 let od tvého přestupu do Německa. Zažil jsi tedy už spoustu zápasů s Bayernem Mnichov. Jsou to pro tebe stále speciální zápasy s takovým gigantem?

Tohle je vždycky zážitek. Přece jen když hrajete na jejich stadionech a přijde na vás 70 tisíc v Mnichově na tom obrovském stadionu… Ale zase musím říct, že na řadě jiných stadionů v Německu je lepší atmosféra. Přijde mi, že v Mnichově lidi chodí za samozřejmým vítězstvím se podívat, kolik gólů padne. Ale jako hráč na hřišti vnímáte, že proti vám stojí co hráč - to superhvězda. Je to tam fakt těžké, člověk běhá, kouká za balonem a brání. Asi je to podobné, jako když Bohemka hraje se Slavií, Spartou či Plzní. Je těžké tyhle mančafty pravidelně porážet.

Zmínil jsi naši českou silnou trojku Sparta, Slavia a Plzeň - tyhle kluby do toho v posledních letech docela šlapou, co se týče přestupů, nepokoušely se tě zlanařit?

Během posledních let tam nějaké lehké oťukávání bylo, ale nic vážného. Prostě i můj manažer pan Stejskal ví, jak to mám nastavené. Ne, že bych odrážel nějaké ataky klubů, ale prezentujeme, že jsem spokojený tam, kde jsem. Nechci říkat, že bych to bral jako prohru vracet se do Čech. Ale dokud cítím chuť od Ausburgu se mnou spolupracovat, tak si toho nesmírně vážím. Není třeba teď něco měnit.

Nicméně ti za pár měsíců bude 30 let. Už jsi přemýšlel, za jak dlouho by ses mohl vrátit z Německa třeba sem do Ďolíčku?

Je třeba říct, že určitě přemýšlím tak, že se chci vrátit sem do Bohemky. Pokud o mě bude zájem. Tehdy jsem to slíbil na tom pódiu, a myslím si, že jsem zásadový člověk, takže to dodržím. Věřím, že si v Ďolíčku jako domácí hráč ještě zahraju. Ale kdy to bude, to zatím nedokážu říct. Doufám, že fanoušci budou trpěliví. Slibuju, že se mě dočkají.

Jako věrný Klokan jsi tedy na jaře asi trpěl s námi, jak jsi z dálky sledoval náš boj o záchranu?

Když to jen trochu jde, tak se i z Německa snažím sledovat zápasy Bohemky. Pokud nestíhám přenos, tak alespoň živě kontroluju změny skóre na aplikaci Livesport. Byla to divoká sezona, ale jestli ji měl někdo zachránit, tak jsem rád, že to byl Pepa Jindřišek. To jsou s Davidem Bartkem asi poslední hráči, které jsem tu ještě zažil. Klobouk dolů před nimi, že v klubu vydrželi tak dlouho. O nich se můžu vyjadřovat jenom s respektem. Byl jsem fakt šťastný, že to Pepa takhle zachránil. Věřím, že do toho kluci teď šlápnou a nová sezona bude klidnější.


V Ďolíčku jsme se potkali díky tomu, že jsi zde absolvoval focení pro článek na webu Bez frází. O čem ten článek bude? O těch tvých zraněních, nebo přesunu do ciziny v mladém věku?

Projekt Bez frází je v mých očích strašně super, parádní věc. Články na bezfrazi.cz se snažím číst a působí to na mě velmi pozitivně. Z každého článku tam plyne nějaké poselství. Když mě oslovili, tak jsem sám přemýšlel, jestli se na mém příběhu něco takového najde. Po přečtení hrubé verze a ještě po konzultaci s Frantou Suchanem (spoluzakladatel a ředitel obsahu Bez frází) mi to přišlo fakt dobrý. Byl jsem moc rád, že jsem dostal šanci zapojit se do takového projektu. Nebudu toho moc prozrazovat. Je jasné, že zranění tam prostor mají, protože ta má kariéra je taková, jaká je. Ale nebude to jen o tom. Mám z toho článku fakt radost. A ještě větší radost mi udělali, když mi řekli, že focení k článku bude tady v Ďolíčku. Nedokážu si představit lepší místo pro fotky k takovému článku, který by měl být vydán na přelomu července a srpna.

Dnes jsem tady zahlédl tvoji ženu, tak se nabízí otázka, jestli už máte děti?

Nene, zatím žádné nemáme. Vnímáme, že se blíží vhodné období pro založení rodiny, ale ještě tomu necháme trochu času. Nicméně jsem strašně rád, že mám takovou ženu, která je po mém boku už od mého působení v Bohemce a stále mi fandí, podporuje mě. V Německu jsme si prošli těžkým odbobím, začátky v cizí zemi nebyly lehké, ale má žena byla opravdu důležitým faktorem, abychom to zvládli a má kariéra se mohla dál rozvíjet.