Virtuální Ďolíček

Počátky vršovického fotbalu a první hřiště.

„Vršovice, město v Čechách, v hejtmanství a okrese vinohradském, hraničící s Nusle a Královskými Vinohrady, rozloženy jsou na svahu od Vinohrad směrem jižním k Botiči, za nímž druhá část jejich, a to nejstarší, kde stávala původní tvrz, s novější částí, nazvanou ,Vršovičky‘, rozkládá se na úplné rovině. Za nádražím ještě až k silnici z Nuslí do Michle jsou ještě pozemky katastru vršovického…“ Ottův slovník naučný.

V tomto prostředí malého města, které ještě mnoho let nebylo součástí hlavního města, byl na sklonku roku 1905 založen AFK Vršovice. Klub mladých nadšenců, který netušil, jak skvělá budoucnost jejich následovníky čeká. Prozatím ani nevěděli, kde bude jejich příští zápas.

"Základ vršovickému fotbalu položil SK Vršovice založený v roce 1900. Jeho historie svědčí o tom, že ne vždy měli fotbalisté na růžích ustláno. Průkopníky pronásledovalo nepochopení okolí, rodičů i učitelů, avšak nejvíce je tížilo marné vyhledávání plácku, na alespoň trochu regulérní kopanou. Hráli na polích, v parcích, nepohrdli ani smetištěm u nádraží, až se nakonec ocitli NA BOHDALCI. Tam se hrálo tak blízko dráhy, že míč často skončil na kolejišti,“ napsal o vršovických počátcích fotbalu Karel Výrut.

Jeden z největších problémů nově založeného klubu AFK Vršovice je, že nevlastní domácí hřiště. Největší vinu na tom měla Městská rada Vršovic. Ta sice již v březnu 1906 obdržela žádost AFK Vršovice o darování pozemku na hřiště, avšak její stanovisko bylo záporné. Kopaná totiž v této době nebyla uznávaným sportem, považovala se za méněcennou a bezvýznamnou. Změnit záporné stanovisko se pokusila i tříčlenná delegace, která se na radnici dostavila v červenci 1906. Avšak opět marně. A tak hráči AFK Vršovice museli putovat po celé Praze - Invalidovna, Podolí, výjimečně i Letná. Ve Vršovicích mohli hrát jen na poli p. Váchy, a to pouze v době po sklizni a do té doby dokud nezorali. Snaha získat vlastní hřiště byla veliká. Vedení AFK Vršovice proto často pořádalo různé zábavy (např. posvícenské, mikulášské), kde se snažili získat přívržence i v kruzích společenských.

„Největší potíže a starosti měli jsme se získáním pozemku ke hře, a to již od samého počátku. Sotva že jsme se proběhli po sklizni obilí na zadním poli p. Váchy, přišel podzim a pluh přeměnil nám hřiště v oranici. A tak putovali jsme zase dále po celé Praze od hřiště ke hřišti, karlínskou Invalidovnou počínaje a Podolím konče, neustávajíce však ve snaze získati stálého vlastního hřiště. Toto se nám konečně laskavostí p. továrníka Waldesa a Občanské záložny v roce 1910 podařilo. Ti, kdož jsou pamětníci zápasů na tehdy primitivně ohraženém poli, mohou pochopiti, jakých obtíží jsme s úpravou hřiště měli. Půda, vozy rozježděná, musela býti vždy před zápasem opravována, branky nutno stavěti a provazce natahovati.“ – Almanach Bohemians 1925.

Pozemek na okraji Vršovic dostali místní fotbalisté po mnoha letech kočování po pražských hřištích do užívání už v roce 1909. Několik let to byl jen vydupaný plácek uprostřed volného prostranství.

Od roku 1910 byl předsedou klubu Antonín Kott, za nějž výbor AFK Vršovice dospěl k ráznému řešení. Oddíl stále nevlastnil pozemek k vybudování vlastního stadionu a mužstva neustále hostovala na jiných pražských hřištích. Výbor vyhlásil požadavek, že pokud nebude mít oddíl vlastní hřiště, odmítá se AFK Vršovice účastnit Poháru dobročinnosti (založeném roku 1906), jehož vzorem byl anglický Charity Cup. Ten je mezi lety 1906 až 1916 vlastně jedinou životaschopnou soutěží u nás.

V roce 1912 dochází k významné události, kdy zásluhou firmy Waldes a Občanské záložny, zarputilí radní města Vršovice konečně alespoň do jisté míry slevili ze svého do té doby nepřekonatelného odporu k fotbalistům a vykázali zelenobílým pozemek ke stavbě vlastního hřiště.

…pokračování příště.