Představujeme mladé naděje: Matěj Chaluš
Tomáš MutinskýVirtuální Ďolíček přináší rozhovor s reprezentačním obráncem.
Virtuální Ďolíček přichází s pravidelným seriálem, který vám představuje mladé a nadějné hráče Bohemians. Nyní se, v pátém díle, jedná o reprezentanta a zároveň stopera Bohemians Praha 1905. Matěj Chaluš je v Bohemce sice teprve čtvrtým rokem, ale s klubem je již naprosto sžitý. Je kapitánem kategorie U17, hrál s Bohemkou proti Interu Milán, či Ajaxu Amsterdam, dostal se do reprezentace a jde si za svým snem – chce se dostat do áčka a zahrát si v Ďolíčku.Tento rok asi budeš hodnotit úspěšně? V Bohemce jsi kapitánem, nejdříve ses dostal mezi náhradníky reprezentace, nyní tě trenér Václav Černý bere pravidelně…
Určitě musím být spokojený s tím, co mi tento rok přinesl. A zároveň věřím a udělám pro to vše, aby následující rok byl ještě bohatší. Je to pro mě obrovská čest být kapitánem klubu, který pro mě tolik znamená. Jsem šťastný, že můžu být součástí nároďáku. Asi jsem neměl nikdy takový pocit, jaký mám při státní hymně. Doufám, že to ještě mnohokrát zažiji.
Na mezinárodním All Stars Cupu sis zahrál například proti Ajaxu Amsterdam, Sportingu Lisabon, Olympique Marseille, Valencii, letos dokonce i proti Interu Milán, či Atléticu Madrid. Asi velký zážitek?
Je to skvělá zkušenost zahrát si proti týmům takhle zvučných jmen. Je to největší turnaj u nás a jsme moc rádi, že jsme každý rok jeho součástí. Letos jsme porazili například Inter Milán, maďarský Györ a skončili jsme na skvělém devátém místě. Příští rok nás čeká poslední ročník All Stars Cupu, kde uděláme vše pro to, abychom byli ještě úspěšnější.
Navíc ty jsi fanoušek Atlética Madrid, takže to pro tebe muselo být speciální.
To ano, Atlético je s Juventusem můj nejoblíbenější tým. Juventusu fandím odmala, ale Atléticu od chvíle, kdy tam hrál Agüero. Měl jsem to štěstí a zahrál jsem si proti oběma těmto týmům. Ale s Atléticem jsem moc štěstí neměl, protože jsme dostali gól z penalty zrovna po mé ruce. Ale tak už to chodí a zážitek to byl úžasný.
Podíval ses s reprezentací i do Anglie, kde jste remizovali 1:1.
Turnaj v Anglii byl nádherný. Bydleli jsme ve dva roky starém St. George‘s Parku, což je vlastně tréninkové centrum reprezentace Anglie. Když jsme tam přijeli, tak jsme všichni koukali s otevřenou pusou, protože to bylo neskutečné. Zápas s Anglií se hrál pod umělým osvětlením a přišlo přes dva tisíce diváků. A to nikdo z nás nezažil! Po první půli, kdy jsme přežili nápor Anglie, jsme v druhém poločase sahali po vítězství, ale nakonec i remíza byla dobrá. Asi se to nezdá, ale v dalších zápasech jsme byli lepší a měli jsme vyhrát, ale Portugalci a Italové nám dali zbytečné góly a náš tým na to, i přes mnoho šancí, nedokázal již odpovědět.
V Andoře, v první fázi kvalifikace ME, jste skupinu vyhráli. V jednom utkání jsi vstřelil i vítěznou branku…
Po vítězném zápase s Rumuny jsme do zápasu s Andorou šli jako favorité. Měli jsme velké množství šancí, ale nedokázali jsme nic proměnit a v šatně o poločase jsme si všechno vyčetli a řekli si, že to prostě musíme ubojovat. Naštěstí se nám povedlo vstřelit rychlý gól na začátku druhé půlky, kdy se po výborném autu Dana Köstla dostal míč k Danovi Turynovi, který ho prodloužil za sebe a já už jsem si jen prvním dotykem posunul míč před sebe a z otočky mi to tam nějak spadlo. V první chvíli jsem tomu nevěřil, že mě nohy poslechly a trefil jsem to tak, jak jsme všichni potřebovali. Pak už jsem měl jen slzy štěstí. Ve zbytku zápasu jsme si to už pohlídali i velkou zásluhou brankáře Martina Jedličky.
Co na tyto úspěchy říká rodina?
Jsou nadšení a zároveň mě drží nohama na zemi, když to potřebuju. Celá má rodina jsou slávisti a můj dědeček za sešívané hrál. Přesto mi celá rodina moc fandí a plně mě podporuje a umožňuje mi si jít za mým snem.
Máš ty osobně nějaké cíle? Kde se vidíš za pět let a kde za deset?
Každý člověk má osobní cíle a já nejsem výjimkou. Chtěl bych si získat stabilní místo v sestavě áčka a zahrát si v týmu s Nerym a dalšími, a tudíž si zahrát v Ďolíčku. Doufám, že budu schopný do pěti let se do A týmu dostat. Přeci jenom mi bude jednadvacet nebo dvaadvacet. A za deset let? Každý fotbalista si chce zahrát v zahraničí v nějaké z top lig. A chtěl bych reprezentovat Českou republiku i na seniorské úrovni.
Vizitka hráče
MATĚJ CHALUŠ
Nejoblíbenější post: | Stoper. |
Přezdívka: | Matty, Chaly, Mateo, Kun. |
Rodina: | Má rodina žije odděleně, mamka Veronika, její přítel Milan a mladší brácha Max. Taťka Karel s manželkou Pavlou, mladší bráchové Štěpán a Mikuláš a starší ségra Dominika. |
Co poslouchám za muziku: | Linkin Park, One Direction. |
Nejoblíbenější film: | Transformers, Vinnetou. |
Nejoblíbenější jídlo: | Krevety, řízek a bramborový salát. |
Nejoblíbenější pití: | Voda s limetkami. |
Oblíbený zahraniční klub: | Juventus, Atlético Madrid. |
Životní zážitek: | Když jsem poprvé viděl v porodnici své bratry. A focení s hráči Bayernu a Chelsea při Supercupu 2013 v Edenu. |
Nejpamátnější zápas: | Když jsem vstřelil Andoře rozhodující gól na 1:0 (27. 9. 2014) a postup do druhé fáze kvalifikace ME. |
U čeho si nejvíce odpočinu: | Když trávím čas s lidmi, které mám rád. |
Životní motto: | Ať jsi kdokoli, tak pomáhej těm, kterým můžeš pomoct. |